Na konci května se v Českém centru uskutečnila diskuse s Ragnarem Siilem,
estonským odborníkem na kulturní politiku a kreativní odvětví s více než desetiletou praxí ve vládním, neziskovém a podnikatelském sektoru. Společně se zástupci z ministerstva kultury a pražského a brněnského magistrátu se debatovalo o strategiích, financování a celkové podpoře kreativně-kulturní oblasti. Setkání se Siilem bylo inspirativní. Mnohé okouzlil svým důvtipem, chytrými řešeními a patřičným nadhledem.
Ragnar Siil pracoval deset let jako první náměstek estonského ministra kultury pro oblast umění. V současné době působí kromě programu Kultura a kreativita i v mezinárodní společnosti Creativity Lab, kde expertní skupiny poskytují poradenství v oblasti kulturní politiky a kreativní ekonomiky.
Siil v diskusi hodně čerpal ze svého působení doma v Estonsku. Co je na malé zemi v severní Evropě tak zajímavého? V současnosti dvanáct procent společnosti v Estonsku pracuje v oblasti kreativních odvětvích. „To je na takto malou zemi poměrně hodně. Najednou to není jen zábava. Je to zaměstnání, růst, přidaná hodnota,“ uvedl. Pro srovnání v České republice je to necelých pět procent.
Estonci jsou sice malý, ale houževnatý národ, který si plně uvědomuje význam kultury, která nestojí někde bokem, nevnímají ji jako statický fenomén ve formě kulturního dědictví. Kultura je zde dynamickou součástí každodenního života. Dalším důvodem pro pozitivní rozvoj kulturní politiky a kreativních průmyslů je i malá rozloha a poloha země, která musí na rozdíl od velmocí západní Evropy více křičet o pozornost. Síla Estonska tedy není ve velikosti, ale v množství inovací, tvrdé práci, otevřenosti novým věcem a výzvám. V roce 2014 navštívilo 1,1 milionu lidí divadla a 3,8 milionu návštěvníků zaznamenala muzea, což je v zemi s počtem obyvatel méně než 1,3 milionu skutečně mnoho, uvádí Siil. Estonský příspěvek na kulturu je v porovnání s HDP nejvyšší v zemích OECD.
Estonsko je také start-upovým lídrem. Zde se zrodil globálně úspěšný produkt Skype. A v neposlední řadě Estonci nevěří v moc byrokracie, což způsobuje, že jejich vláda je jednou z nejefektivnějších na světě.
Možnost pobavit se a osobně setkat s člověkem, který je nedílnou součástí tohoto úspěšného příběhu, mohla být pro účastníky diskuse velmi obohacující. Aktuálně u nás probíhají debaty, jak efektivně nastavit agendu kulturně-kreativní oblasti na městské a státní úrovni. Hledají se optimální modely fungování a financování. Ragnar Siil odpovídal na mnoho praktických dotazů od zástupců měst, státní správy a kulturních aktérů. V určitých momentech však bylo cítit, jak neujasněné jsou pojmy, o kterých se účastníci bavili.
Celkově Siil apeloval především na změnu hlediska, na „přenastavení zažitého pohledu na kulturu a byznys jako na dvě oddělené oblasti, jednu neziskovou a druhou ziskovou“. Kreativní průmysly doplňují kulturní politiku a podporují její ekonomický potenciál. Strategie na podporu kreativních průmyslů nemá nahradit kulturní politiku a není ani samostatnou oblastí. Je to průsečík mezi byznysem a kulturou. Z tohoto důvodu si Siil myslí, že není třeba mít na úrovni měst speciální odbor pro financování kreativních odvětví. Zásadní je nalézt vhodné způsoby komunikace, jak oblast kultury a byznysu více propojit, a uvědomit si, že se vzájemně potřebují, že to může být k užitku všech.
Nejdůležitější je umět lidi v manažerských a úřednických pozicích správně motivovat.
V rámci diskuse promluvili a otázky kladli zástupci Magistrátu města Brna z odboru kultury a odboru strategického rozvoje Viktor Piorecký, Pavla Spurná a Tereza Chrástová. Za hlavní město Prahu vystoupily Kateřina Burešová a Lenka Grossová z odboru kultury a Olga Škochová za agendu Krep (Kreativní Praha). Za ministerstvo kultury se zúčastnila Yvona Havel a Robert Káčer.
Mezi tématy se objevil například problém pronájmu nevyužívaných budov. Brněnští zástupci si stěžovali na složité vyjednávání s majetkovým odborem města, který není ochotný pronajímat budovy za levnější nájem pro kulturní účely, neboť to údajně kazí tržní prostředí (v zásadě se to netýká jen Brna, je to obecný problém). Co s tím? Odpověď také není jednoznačná. Je to o komunikaci, nastavení a zájmech nájemců, jaké mají priority, zda chtějí být ziskoví nebo neziskoví, jak magistrát osloví, jaký mají koncept. Těžko nalézt jeden fungující model. Možným přístupem je vybalancování ziskového byznysu s neziskovým. Například si díky exkluzivitě místa a kvalitnímu kulturnímu programu mohu dovolit přizvat komerčního partnera, poskytnout pronájem restauraci a tím dotovat neziskovou aktivitu. V takovém případě pak lze zaplatit i tržní nájem budovy.
Pak jsou tu otázky udělování grantů. „Při rozhodování o financování projektů z peněz města by nemělo být otázkou, zda se dávají peníze na umění či na mainstreamovou kulturu a komerčnější akce, protože kritérium tzv. vysokého a nízkého umění by nemělo být určující,“ reagoval Siil na jistou bezradnost zástupců pražského magistrátu při každoročním rozdělování peněz. Určujícím měřítkem by mělo být, zda je projekt ziskový, nebo neziskový. Klíčovou otázkou také je, jak kulturní aktivity vybalancovat, aby nemusely být plně závislé na státní nebo městské podpoře a byly z dlouhodobého hlediska udržitelné. V tomto směru hraje významnou roli management a motivace. Dnes je umění v Estonsku jednou z nejvíce udržitelných oblastí. To si dříve nikdo nedokázal představit. Pokud jsou například divadla plně závislá na veřejných dotacích a vědí, že peníze vždy dostanou, jsou pak méně motivovaná stát se soběstačnějšími.
Jako příklad uvedl velice úspěšné a profitující Estonian Maritime museum v Tallinnu, na jehož rozvoji se podílela společnost Creativity Lab. Jedná se o státní instituci, jejíž strategický management je veden snahou naplňovat svoje poslání, které se primárně neodvíjí od výše státního příspěvku. Veškeré peníze, které vydělají ze vstupenek a doplňkových služeb jako restaurace, obchody nebo merchandising, dávají zpět do inovací, renovací budovy a podobně. Jsou natolik vnitřně motivováni k rozvoji kvalitních služeb, že nečekají, až jim dá peníze stát. Nejde jim jen o budovu a expozice, ale také o vytvoření inovativní platformy. A čím víc investují, tím víc logicky dostávají zpět.
Za významnou považuje Siil také depolitizaci a větší flexibilitu ve financování kultury. V Estonsku mají zavedený model, kdy ministr nevybírá představitele veřejných institucí, jak je zvykem u nás. V Estonsku již provedli takzvanou transformaci státních kulturních institucí. Každá organizace má nyní manažerskou radu, jejíž členové se po pěti letech střídají. Ve spolupráci s odborníky na byznys strategie se tak řídí dotace pro instituce. Finance jdou rovnou z daní za alkohol, tabák a podobně, neprochází to politikou a není to pod ministerskou kontrolou. Obecně se kultura v Estonsku financuje na základě kritéria kvality. Je to otevřené pro všechny ziskové i neziskové subjekty. Pro každé odvětví také v Estonsku existuje poradce pracující pro ministerstvo kultury.
V několika komentářích od českých představitelů zazněla potřeba vytvoření určitého strategického dokumentu, ať na státní, nebo městské úrovni. Siil však nepovažuje za vhodné mít jeden strategický dokument, neboť to marginalizuje jednotlivé a velmi rozmanité části kreativních průmyslů. Nelze mít jeden určující model, jak na to. Proto v Estonsku nic takového nemají. Spíše se snaží metodou pokus‒omyl uvádět opatření do praxe, testovat je, přehodnocovat a zlepšovat a zase testovat namísto trávení času teoretizováním, jak by to mohlo fungovat. Strategie jsou podle něj žádoucí na konkrétní projektové úrovni, nikoli na systémové.
Siil tímto nepřímo poukázal na rozdílnou mentalitu Čechů a Estonců, kteří na rozdíl od nás nemají potřebu vytvářet zbytečné byrokratické překážky a právní normy. Estonci totiž věří, že kultura by měla být regulována co nejméně.
Poznámka redakce: Diskuse se uskutečnila v rámci studijní cesty kulturních manažerů z Arménie, Gruzie, Moldávie a Ukrajiny do České republiky, kterou pořádala kancelář Kreativní Evropa ve spolupráci s Institutem umění – Divadelním ústavem. Právě Ragnar Siil byl koordinátorem této cesty, uskutečněné v rámci programu Evropské unie pro Východní partnerství Kultura a kreativita, jehož cílem bylo navázání mezinárodní spolupráce a představení české kulturní a kreativní scény.
Vloženo:
Další články /
Ostravský Refill z radnice blíž k lidem
Platforma pro dočasné využívání opuštěných městských prostor Refill má nově svoji kancelář. Otevřela se na podzim v centru Ostravy a je přístupná všem, kteří mají nápad a potřebují za zvýhodněných podmínek prostor, nebo těm, kdo mají prostor a rádi by ho dočasně pronajmuli.
Bude Živá vila památkou?
Spolek Živá vila se dostal do povědomí lidí i mimo Prachatice před čtyřmi lety. Tehdy úspěšně zachránil před dalším chátráním výjimečnou funkcionalistickou vilu. Dům se stal vyhledávaným místem kulturních akcí, bylo o něj pečováno, spolek i návštěvníci z regionů měli radost. Méně však už vedení města, a tak je Kralova vila opět zamčená. Aby cenná stavba nebyla skladem, ale kulturní památkou, rozhodla se Barbora Koritenská vstoupit do politiky.
Půlka Invalidovny kulturním a kreativním průmyslům
Budovu barokní Invalidovny v Praze chtěl stát v roce 2016 prodat. Na vyjádření protestu se zformovala občanská Iniciativa pro Invalidovnu, které se podařilo ve spolupráci s ministerstvem kultury privatizaci zastavit. Nyní je budova ve správě Národního památkového ústavu a čeká na rekonstrukci. Než se tak stane, je od května letošního roku dočasně zpřístupněna veřejnosti. Krátce po otevření jsme si povídali s iniciátorem protestu Nisanem Jazairim o tom, co Invalidovnu do října čeká a jak by tento pop-up projekt mohl inspirovat další podobné aktivity.
