Doba, kdy byly synonymem udržitelnosti v kultuře zálohované kelímky na hudebním festivalu, je minulostí. Ve středu zájmu udržitelného plánování kultury je nyní vedle snižování uhlíkové stopy, zodpovědného nakládání s materiály a ekologického přístupu také péče o zaměstnance, předcházení vyhoření nebo podpora využívání vybydlených prostor. Téma rozvíjela mezinárodní konference Střed zájmu: Udržitelnost jako způsob existence, kterou na podzim pořádal Institut umění – Divadelní ústav s Kanceláří Kreativní Evropa a Studiem Alta.

Úvodního slova se ujaly Pavla Petrová, ředitelka Institutu umění - Divadelního ústavu, Magdalena Müllerová
z Kreativní Evropy a Lída Vacková ze Studia ALTA.

Potřebujeme příběhy, pozitivní narativ a příklady

Udržitelnost je vedle genderové rovnosti nebo inkluze průřezovým tématem Evropské unie a odráží se ve veškerých jejích aktivitách. Za klíčovou výzvu pro naši společnost je v úvodu konference označila Magdalena Müllerová, vedoucí Kanceláře Kreativní Evropa Kultura. Průzkumy naznačují, že většina Čechů udržitelnost jako téma skutečně vnímá, tři čtvrtiny jsou dokonce přesvědčené, že klimatická změna je věc nutná k řešení. Mohlo by se ale zdát, že pro kulturní sektor udržitelnost zásadní téma není. Patří přece jen k sektorům, jejichž uhlíková stopa je nižší. Ve snaze usilovat
o udržitelnější budoucnost hraje ale důležitou roli právě pro svoji schopnost měnit a ovlivňovat. „Je prokázáno, že nejúčinnějším způsobem, jak měnit názory lidí, je jít sami příkladem a vyvolat osobní a emocionální reakci,“ upozornila Caitlin Southwick, zakladatelka a ředitelka nizozemské organizace Ki Culture, která nabízí udržitelná řešení v péči o kulturní dědictví, a v prvním příspěvku konference vyzvala: „Vyprávějme lidem příběhy, které je dokážou oslovit. Můžeme změnit nejen narativ kulturního sektoru, ale i celé společnosti.“

Výzva k tomu ukazovat příběhy, které mohou pomoci představit si udržitelnější budoucnost, zazněla i z úst Bena Twista, ředitele Creative Carbon Scotland, organizace, která se zasazuje o udržitelnější Skotsko propojením umělců
a organizací. Ben Twist se připojil online. Kultura má přinášet pozitivní narativy – i když klimatická krize svádí primárně k dystopiím. Určitě je ale pro veřejnost užitečné, když o udržitelnosti mluvíme skrze příběhy, ne jen grafy
a procenty. Určité riziko může představovat přemíra témat s klimatickou krizí, které poukazují na jednoduché nasedání na trend. „Měli bychom si – obzvlášť jako lokální aktéři, kteří vytvářejí poptávku – klást otázku, zda podporujeme mainstream, nebo autentické příběhy,“ vyzvala Olga Škochová Bláhová z Onplan.

Keynote Caitlin Southwick z Ki Culture. 

Nejsou to ale jen umělecká díla, konference nebo projekty na téma udržitelnosti – kulturní instituce mohou jít samy příkladem. Šířit osvětu udržitelnějšího přístupu k budoucnosti pomáhá například omezení létání na aktivity včetně konferencí, případně spojení jedné cesty s další pracovní cestou a celkově efektivnější plánování cest. Například IDU zavedlo do kritérií podpory GO and see aktivity pravidlo do 700 kilometrů cesta pouze vlakem. Brněnské Hadivadlo se rozhodlo omezit výjezdní představení po tom, co si uvědomili, kolik energie výjezd stojí – nezapočítali do něj jen náklady na dopravu, ale také energii zaměstnanců, balení a další aspekty, které v perspektivě udržitelnosti nahrávají lokálnímu zaměření. A jako jeden z příkladů jejich nerůstových aktivit je možné uvést nerůstovou sezonu Hadivadla, kdy neuvedli žádné nové představení.

Kontinuita v podobě lidí, ne míst

Udržitelnost není jen téma primárně spojené s životním prostředím, týká se i sociální a ekonomické otázky. Jedním z témat diskutovaných na konferenci bylo pracovní nasazení zaměstnanců v kultuře. Anna Hořejší, kreativní ředitelka kandidatury Českých Budějovic na Evropské hlavní město kultury 2028, do debaty vnesla téma vyhoření
a udržitelnosti v nasazení v práci. Po zveřejnění vítězné kandidatury pro České Budějovice si vzala dvouměsíční sabatikl, aby projekt nahlédla z jiné perspektivy. Lucia Kašiarová ze Studia Alta její krok nazvala profesionální – dovoluje si nadechnout se, než udělá velký krok. Například Studio Alta v rámci péče o zaměstnance drží day off, který mají zaměstnanci zaplacený, potkají se společně v práci, ale neřeší primárně pracovní úkoly. „Myslím, že to našemu týmu pomohlo, a to nejen ke zvýšení pracovního výkonu – dokážeme vidět vize a reflektovat, kde jsme a kam směřujeme,“ řekla Lucia Kašiarová.

Poměrně často opakovaný scénář popisuje kulturní instituce jako oběti gentrifikačního procesu: developeři pozvou do vybydlených prostor mladé kreativní lidi, aby jej pozvedli. Za pár let místo zanikne, aby uvolnilo místo kancelářím nebo jinému developerskému projektu. Co může působit jako otazník nad realitou a funkčností procesu udržitelnosti, ve skutečnosti pojmenovává důležitý fakt: udržitelnost není vázána na místo, ale na kontinuitu v podobě lidí, kteří projekt dělají. Zánik místa nemusí znamenat zánik myšlenky. 

Diskusní panel Co je udržitelnost a jak s ní existovat v synergii moderoval Jonáš Zbořil.

České Budějovice v rukou Anny Hořejší pojaly udržitelnost jako kontinuitu zkušenosti kulturních aktérů, ale i obyvatel měst a regionu. „Říkáme, že navrhujeme dlouhodobě udržitelný projekt města skrze kulturní a umělecké projekty. Proto pro nás bylo od začátku důležité přemýšlet, co v tom městě zůstane. Na to, jestli mají vzniknout nové prostory, nebo zda je lepší pracovat se stávající infrastrukturou, budou různé názory. Co je ale potřeba, aby v tom městě zůstalo, je ta zkušenost,“ uvedla.

„Klíčem je zapojit obyvatele do procesu co nejdříve, aby mohli s projektem kořenit. Když potom projekt v roce 2028 vykvete, nastane sklizeň, kdy všichni společně sklidíme plody naší práce. Užijeme si to, co se povedlo, zapijeme to. Následovat bude rok regenerace. Potom by to prostředí mělo být připraveno v tom pokračovat, těžit dál. A to by mělo být poselstvím projektu.“

Účastnice diskusního panelu Co je udržitelnost a jak s ní existovat v synergii se shodly na tom, že největší hrozbou pro instituce či projekty je ztráta zaměstnanců, prioritou vedení je tedy zachování kontinuity raději v lidech než v infrastruktuře.  Důkazem toho je Studio Alta. To vzniklo jako krizový projekt a filozofie udržitelnosti jako znouzecnost v reakci na náročné podmínky obyvatelnosti budovy a prostor. Lucia Kašiarová, která na konferenci promluvila, to ale vnímá jako výhodu – navzdory náročným podmínkám se k nim umělci i diváci vrací a oni se lépe dozvídají o jejich potřebách. Aktuálně jim sousedská komunita pomáhá zpětnou vazbou při stěhování prostor, které je pro ně důležitou redefinicí hodnot. Anna Hořejší komunitu na úrovni projektu EHMK přirovnala k vlně, která svojí pozitivitou dovede strhnout obyvatele regionu, kteří takové nabití nutně potřebují.

Diskuzní panel Správná komunikace jako základ dobrých vztahů s veřejnou správou a s veřejností. Zleva Anna Stránská, Jan Kučera a Olga Škochová Bláhová. Moderoval Matěj Chytil. 

Rizika a komunikace s veřejností

Významným aspektem udržitelnosti jako strategie kulturních institucí, který na konferenci dostal prostor v samostatném panelu, je komunikace tématu směrem k veřejnosti, k politikům nebo úředníkům. Jan Kučera doporučil realizovat besedy raději na konkrétní než na obecná témata, z jeho vlastní zkušenosti jako starosty Rožnova pod Radhoštěm bývá větší zájem obyvatel o přednášku typu „Jaké kompostéry kupovat“ než o přednášku nazvanou „Jak se stát udržitelným městem“. Dále doporučil komunikovat rychle, stručně, využít např. piktogramy, které vzbudí pozornost, a co nejpřesněji cílit kanály komunikace – v Rožnově se osvědčily například letáky do schránek, áčko
u vchodu v lokalitě, které se téma týká. Důležité je myslet na to, ke komu mluvíme, a přizpůsobit jazyk jeho paradigmatu. „Řešíme globální témata lokálně, tak je tak i komunikujme,“ podtrhl Jan Kučera.

Změny a opatření, které instituce k zajištění udržitelnosti přijmou, mohou mnohdy vyvolat nežádoucí dojem – například to, že o představení divadla, které se rozhodlo nejezdit na zájezdy, není takový zájem. O to zásadnější je věnovat komunikaci tématu péči. Druhou částí příběhu je riziko – když budete přepisovat status quo, může se stát, že to vaši diváci a voliči nepochopí. Je důležité umět to vykomunikovat, aby došlo k pochopení. Dobrým argumentem například pro politiky je to, zda bude mít daný projekt efekt na veřejnost. A ideálně také dobře znát politiky a vědět, která témata je zajímají, a pokud je to, které jim chceme sdělit, mimo okruh jejich zájmu, vědět, že musíme udržet jejich pozornost, než je téma stihne zaujmout.

Pokud umění nechce zůstat na okraji a navždy bojovat s nedostatkem financování, musí se samo dostat do středu společnosti a spolupodílet se na změnách. Jinak bude vždy v konkurenci řešení důležitějších otázek, jako jsou krize bydlení, energetická krize. Vlády dají těmto tématům přednost a umění označí za luxus. Pouze kultura sama s tím může něco udělat a přinášet pozitivní narativy. Dodání odvahy představovat vize zazněla v poselství Bena Twista. „Měňme kulturní odvětví, zatímco se mění svět kolem nás.“

Foto: Archiv Kreativní Evropa.

Odkaz: Záznam konference Střed zájmu: Udržitelnost jako způsob existence